Historie hřebčince

Vztah člověka ke koni trvá již několik staletí a je podložen nejenom samotným využitím koně jako zdroje obživy, ale zejména citem pro jeho krásu těla i pohybu. U nás se začátky chovu koní datují do období osidlování území Slovany. Nejednalo se o chov jednotného typu koně, ale o směsici různých typů koní přicházející na toto území s migrací národů. V různých obdobích lidské společnosti byly upřednostňovány různé typy koní. V době ranného feudalismu převládal těžší typ koně využívaný v rytířských kláních a válkách.

S vynalezením střelného prachu dochází ke značnému zjemnění tělesného rámce. U koní je ceněna vyšší rychlost a vytrvalost. Těžších koní bylo nadále využíváno v rozmáhajícím se obchodě jako koně formanské­ho a v zemědělství jako koně selského. K největšímu rozkvětu chovu koní v naší zemi dochází za vlády Marie Terezie. Ta s ohledem na potřebu vojenskou podporovala různým způsobem chov koní. Povzbuzovala k chovu koní vrchnosti poddané, zakládala zemské hřebčince, zapověděla vývoz hříbat mladších tří let, zavedla koňské trhy. Byly vydány předpisy o odvodech koní, o zřizování erárních hřebčinců, o bezplatném připouštění hřebců. Patentem Marie Terezie ze 13. srpna 1763 je zavedeno v chovu koní jednotné vedení, říše je rozdělena na menší chovatelské okrsky, je nařízen soupis hřebců bez dědičných vad. Klisny vybrané k chovu a hříbata do tří let jsou označovány ožehy, jejichž zneužití se trestalo. Bylo založeno několik významných a dodnes známých hřebčínů 1772 Radovec, 1785 Mezohegyes, 1789 Bábolna a 1798 Piber. Na tyto zvelebující prvky v chovu koní navázal i Josef II.

Historie vzniku hřebčince v Tlumačově

Organizace v chovu koní za první republiky navázala na organizaci z dob rozpadnuvší se monarchie. Na Moravě a ve Slez­sku vydržovala dále tři hřebčin­ce podřízené velitelství hřebčinců v Hodoníně. Pro jižní Moravu to byl hřebčinec v Hodoníně, pro severní oblast hřebčinec v Olomouci Hejčíně a pro Slezskou oblast hřebčinec v Opavě. Již od roku 1921 se vedoucí kruhy na Ministerstvu zemědělství zabývali myšlenkou zřídit pro Moravu a Slezsko jeden velký státní hřebčinec. Myšlenku centralizace podporovaly také ekonomické důvody a nutnost zjednodušení celé hřebčinecké agendy. Velkou roli při zřizování ústavu také sehrála potřeba vybudování státní hříbárny pro odchov hřebečků zakoupených ze zemského chovu. Pro uskutečnění tohoto plánu byla prohlédnuta celá řada velkostatků a kasáren, ale bez výsledku, neboť tyto objekty neodpovídaly prostorově nebo svou polohou. Přičiněním sekčního šéfa ing. Wegera se podařilo získat ze záboru Pozemkového úřadu zbytkový velkostatek v Tlumačově z bývalého majetku hraběnky Marie Baltazziové. Pro kladné rozhodnutí byla směrodatná i výhodná poloha tohoto objektu, takřka ve středu Moravy na živé dvojkolejné dráze. Získaný velkostatek se skládal z pěti dvorů: Tlumačov, Skály, Terezov, Buňov,  Otrokovice, s celkovou výměrou 532,56 ha, z toho 43 ha lesa.

Z historického hlediska se tlumačovský dvůr připomíná již v roce 1490. V roce 1667 se uvádí pánský dvůr v Tlumačově pro černý dobytek s ovčínem. Objekt sloužil svému účelu až do roku 1720, kdy byl vybudován dvůr nový a ten následně přestavěn na hřebčinec. Dvůr v TIumačově byl upraven pro ustájení celkem 115 hřebců. Byla zde zbudována administrativní budova, byty pro zaměstnance, kovárna a sedlárna. Dvůr na Buňově byl upraven na hříbárnu s volnými stájemi pro odchov hřebečků vykoupených ze zemského chovu. Dvůr na Skalách byl upraven a k chovu koní využíván od roku 1926, kdy zde byli ustájeni hřebci z Hejčína. Urychlená adaptace objektů v Tlumačově umožnila využití nově zbudovaného ústavu již po skončení připouštěcí sezóny v roce 1925.

Činnost hřebčince v jednotlivých letech

Hlavním posláním hřebčince bylo zajišťovat plemenitbu v zemském chovu koní. Zemský chov koní byl od roku 1924 řízen inspektory chovu koní při zemědělské radě v Brně a Opavě. Velkým pomocníkem inspektorů byly spolky pro chov koní, které vytvářeli sami chovatelé a vedli plemennou knihu určité chovatelské oblasti. Tento stav trval až do roku 1948. Od roku 1948 řídil plemenitbu v zemském chovu koní Krajský národní výbor a to až do roku 1956. V tomto roce přechází plemenářská služba ke Státnímu hřebčinci Tlumačov, který se v roce 1961 přejmenoval na Státní plemenářský ústav Tlumačov.

Plemenářská služba v ústavu pozůstávala ze 4 krajských zootechniků, každý pro jeden kraj /Brněnský a část Jihlavského, Olomoucký, Gottwaldovský a Ostravský/ a 4 obvodních zootechniků. Plemenářská služba zajišťovala evidenci plemenných klisen, výkonnostní zkoušky v zemském chovu, přehlídky potomstva, výstavy koní, zápisy do krajských plemenných knih klisen, revize zapsaných klisen a návrhy klisen do státní plemenné knihy. Tato osnova pracovní náplně zootechniků, později konzulentů a nově inspektorů chovu koní zůstává zachována dodnes. V roce 1960 byla plemenář­ská služba delimitována od SPÚ Tlumačov ke krajským plemenářským zprávám nově zřízených krajů, a to Jihomoravského se sídlem v Brně a Severomoravského se sídlem v Olomouci. Ústavu zůstalo jen osidlování stanic hřebci. V roce 1960 dostává ústav nový úkol chovat klusáka pro dostihové účely. Chov byl převzat od Státního statku Olomouc, hřebčína Bělecký mlýn a umístěn nejprve na Peškově, později na Skalách. V roce 1965 se SPÚ Tlumačov slučuje s místním JZD a jeho výměra se několika násobně zvětšuje. V roce 1967 dochází k reorganizaci plemenářské služby, slučují se SPÚ Tlumačov a SPÚ Napajedla v jeden Plemenářský podnik Tlumačov. Hřebčinec Tlumačov v tomto podniku funguje jako Středisko chovu koní a k tomuto středisku přechází od Krajských národních výborů plemenářští zootechnici. 

Po sametové revoluci se k 1.1.1991 Středisko chovu koní Tlumačov osamostatnilo od Plemenářského podniku Tlumačov a bylo zařazeno jako samostatný závod koncernového podniku Státní plemenářský podnik Praha. Od tohoto data začalo opět samostatné hospodaření hřebčince. Od 1 .6.1992 byly sloučeny oba hřebčince působící v České republice, a to Tlumačov a Písek, v jeden podnik. K 1.1 .1993 rozhodnutím Ministerstva zemědělství a výživy se Zemský hřebčinec Tlumačov stává samostatným podnikem. Oproti původnímu hřebčinci má pouze objekty v Tlumačově, na Skalách a Buňově, s celkovou výměrou 307 ha, z toho 110 ha orné půdy a 197 ha trvale travních porostů.

Tlumačovské jezdecké dny

Většina státních ústavů pro chov koní za 1. republiky pořádala jezdecké dny, při nichž se předváděli státní hřebci na ruce, ve voze, v sulkách, pod sedlem v rovinových a překážkových dostizích, v loveckých jízdách, ve skocích přes překážky, ve čtverylkách apod. Tyto podniky se nazývali zkoušky výkonnosti hřebců, někde zkráceně dostihy, později je Ministerstvo zemědělství přejmenovalo na Jezdecké dny. V časopise Praktický chovatel o Jezdeckých dnech píše: "Snad nejlépe se to podařilo v Tlumačově, kde se v tento den schází několikatisícová obec chovatelů koní, aby znovu uviděla hřebce ze svých stanic a přihlížela jejich výkonům. Je to slavnost ve znamení líbivého zjevu, bujné síly a temperamentního pohybu nejkrásnějších představitelů rázů a plemen koní z celé země
a zároveň radostná manifestace těch, kteří se o plemeníky starají, opatřují je, vychovávají, pečují o ně, cvičí je a k jejich výkonům připravují, a těch, kteří jich v chovu používají. Je to také přesvědčivý důkaz souhry, spolupráce a porozumění hlavních činitelův chovu koní, vedoucích odborníků a praktických chovatelů". V současné době Zemský hřebčinec Tlumačov v tradici pořádání jezdeckých dnů nepokračuje, jednak z ekonomických důvodů a také díky nevyhovujícímu terénu závodiště,
který je po povodních v roce 1997 trvale podmáčen.